Jean Alesi – to jméno v srdcích fanoušků Formule 1 vyvolává emoce, napětí a dávku nostalgie. Francouzský závodník s italskými kořeny patřil v 90. letech mezi skutečné hrdiny okruhů. Jeho styl řízení, nasazení a odvaha byly legendární, což nejvíce vyniklo právě za proměnlivých podmínek, kde jiní často chybovali. Jeden z jeho nejpamátnějších výkonů se odehrál ve Velké ceně Japonska 1995 v Suzuce – v závodě, kde mu štěstí zamávalo na rozloučenou těsně před cílovou čarou.
Tenkrát panovalo na japonském okruhu Suzuki počasí typické pro tamní podzim – hustý déšť střídaly přeháňky a celá trať byla kluzká jako led. Pro většinu jezdců podobné podmínky znamenaly pohromu. Pro Alesiho to však byla příležitost ukázat svůj talent. Již v trénincích byl extrémně rychlý a v kvalifikaci si se svou Ferrari 412 T2 zajistil skvělou druhou startovní pozici. Jeho ambice byly velké, protože mokro znamenalo zvýšenou šanci porazit silnější Williamsy a Benettony.
Alesiho start byl bleskový a hned po zhasnutí červených světel se pustil do boje s Damonem Hillem. Po několika kolech však přišel typický projev jeho závodní zarputilosti: vymanil se z Davisovy kontroly a začal udávat tempo závodu. Nadchl nejen diváky svým agresivním stylem, odvahou a tím, jak bravurně balancoval na hraně přilnavosti. Ve chvíli, kdy ostatní jezdci klouzali po trati a hledali jistotu, Alesi naprosto bezohledně útočil a držel vedení s náskokem až osmi sekund!
Během závodu se ukázala Alesiho síla v krizových podmínkách. Ovládal Ferrari s lehkostí, přestože měl k dispozici techniku, která během celého ročníku patřila spíše k té méně spolehlivé. Všichni již čekali na kýženou odměnu v podobě vítězství, když přišla osudná rána: přibližně 13 kol před koncem jeho Ferrari při předjetí pomalejšího vozu začalo vydávat zvláštní zvuky. Ukázalo se, že technické potíže způsobily zlomený ložisko v zadním zavěšení, což Alesimu nakonec znemožnilo v závodu pokračovat. Srdce fanoušků se zlomilo, když musel odstoupit ze suverénního vedení. Vítězství ten den připadlo Michaelu Schumacherovi, ale všichni zapálení fanoušci dobře věděli, kdo byl skutečným hrdinou tohoto deštivého japonského odpoledne.
Pro Alesiho samotného i Ferrari znamenal tento závod potvrzení jeho schopností a toho, že s lepší technikou by mohl nepochybně bojovat o více vítězství i titul mistra světa. Jeho styl vždy vynikal agresivitou a schopností pracovat s autem na mokru – dovednost, kterou mají pouze vyvolení. Kombinace vášnivé italské krve, francouzského šarmu a neoblomné bojovnosti učinila z Alesiho miláčka tribun v každé zemi, kterou F1 navštívila.
Příběh Suzuky 1995 je dokladem toho, že v motorsportu ne všechny velké výkony končí sladkým triumfem. Někdy rozhoduje osud, zvůle techniky nebo prostě jen smůla. Vzpomínka na tento závod však žije dál. Právě on ukazuje, proč Formule 1 milujeme – pro nečekané momenty, pro odvahu jednotlivců a pro sílu ducha, která přesahuje obyčejné výsledky v tabulkách. Jean Alesi, ač odešel z Japonska s prázdnou, v srdcích fanoušků získal jedno z největších vítězství své kariéry. A možná právě tohle dělá z Formule 1 sport plný hrdinů a nezapomenutelných příběhů.
