Mexický víkend Formule 1 přinesl překvapení, které otřáslo dynamikou letošní sezóny. Navzdory vysokým očekáváním Red Bull nezískal v Mexico City Grand Prix vítězství, což otevřelo diskuzi ohledně možných slabin neporazitelného týmu. Hodně se očekávalo od Maxe Verstappena, dominantního lídra letošního ročníku. I přes jeho osvědčené kvality a Red Bull RB19, který letos platil za referenční monopost, tým tentokrát nestačil – a to nejen v závodě, ale i v kvalifikaci. Co se tedy v magické nadmořské výšce Autódroma Hermanos Rodriguez skutečně odehrálo?
Jedním z největších limitujících faktorů byla extrémní nadmořská výška okruhu. Tato vlastnost mexického závodu snižuje hustotu vzduchu o přibližně 23 % oproti „normálním“ evropským závodům, což dramaticky mění chování aerodynamiky a účinnosti chlazení. Právě zde se ukázal RB19 méně dominantní než obvykle – Red Bull musel výrazně obětovat ideální konfiguraci přítlaku s ohledem na výrazné chlazení k řídícím jednotkám motoru a dalším komponentům. Také hůře fungující generování přítlaku v důsledku „řídkého“ vzduchu znamenalo, že týmy s jiným aerodynamickým balíčkem mohly lépe těžit z nadmořské výšky.
Dalším aspektem byla charakteristika asfaltu a déšť v pátek, který zcela vymyl trať a smazal ideální stopu. Výsledek? Příprava na suché kvalifikační jízdy byla omezená a optimalizace pneumatik se ukázala jako klíč. Jinými slovy – RB19 byl tentokrát citelně háklivější na změny, nežli Ferrari či Mercedes. Herní pole pro genius strategií Red Bullu se výrazně zmenšilo.
Zatímco Sergio Pérez doma chtěl rozhodně zářit, jeho časování vpádu do první zatáčky a incident s Charlesem Leclercem zastavilo všechny mexické naděje už po několika metrech. Jenže i Verstappen, třebaže se po startu přesunul na čelo, narazil na zásadní problém: Ferrari i McLaren díky nižšímu odporu vzduchu využili altitudinální podmínky na výbornou. Carlos Sainz a Charles Leclerc dokázali udržovat vysoké tempo, protože jejich SF-23 díky své pověsti s vysokým přítlakem a účinnější rekuperací energie zajišťoval konzistentní výkonnost v dlouhých stintech na tvrdé sadě pneumatik.
Nezanedbatelný význam měla i netradiční strategie Red Bullu – tým zvolil odvážnější variantu zastávky v boxech už během fáze včasného 'safety caru'. Při druhém restartu závodu Verstappen vsadil na středně tvrdou sadu, což bohužel znamenalo de-facto nutnost rozdělit závod na dva pit stopy. Na rozdíl od Ferrari nebo Lewis Hamiltona z Mercedesu tak Max musel během druhé fáze závodu akceptovat nižší přilnavost a horší degradaci, což vedlo k ústupkům v závěru.
Samotný Hamilton se předvedl fantastickým výkonem a jasně dokázal, že Mercedes dokáže být – za správných okolností – tvrdým soupeřem Red Bullu. Nizozemec se sice několikrát přibližoval čelu závodu, ale v závěru už nebyl schopen odpovědět na tempo stříbrného šípu. Mercedes exceloval jak v krátkých, tak dlouhých stintech, klíčem byla zejména stabilita teplot v pneumatikách a vyladěná strategie.
Red Bull poprvé letos ukázal menší zranitelnost ve specifickém prostředí, což fanouškům poskytlo náznak, že svět Formule 1 je i letos napínavý a nevyzpytatelný. Skvělou zprávou pro šampionát je širší rozložení sil – Ferrari i Mercedes potvrzují, že pokud Red Bull není v ideálním rozpoložení, dveře k vítězství zůstávají pootevřené pro více týmů. Mexiko přineslo nejen dramatickou podívanou, ale i novou naději pro všechny, kdo touží po zajímavé bitvě až do posledního závodu sezóny.
