Daniel Ricciardo patří mezi nejvýraznější a nejpopulárnější postavy současného světa Formule 1. Není to jen talentovaný jezdec, ale také velice respektovaný týmový hráč, který dokáže svými zkušenostmi a lidským přístupem inspirovat své kolegy. O tom, jak velké srdce Ricciardo má, svědčí jeho chování k Liamovi Lawsonovi po dramatických událostech v loňské sezoně, které se odehrály po Velké ceně Singapuru.
Příběh začal ve chvíli, kdy Ricciardo utrpěl zranění ruky během tréninku na Velkou cenu Nizozemska, což umožnilo mladému Novozélanďanovi Liamu Lawsonovi poprvé naskočit do vozu v královně motorsportu. Lawson překvapil nejen rychlostí, ale i klidem v nelehké situaci, kdy byla jeho budoucnost nejistá a týmu musel pomoci téměř bez přípravy. I přes tuto tíživou zodpovědnost našel Ricciardo způsob, jak zůstat Lawsonovi po boku – a to nejen jako kolega, ale hlavně jako lidská opora v jednom z nejnáročnějších období kariéry mladého jezdce.
Když po Ricciardově uzdravení přišlo očekávané střídání, ve kterém Lawson předal volant zpět zkušenějšímu Australanovi, mohlo by se zdát, že mezi jezdci zavládne napětí. Opak byl však pravdou. Ricciardo ukázal mimořádnou dávku empatie a podpory, a byl připraven Lawsonovi nabídnout jakékoliv rady či povzbuzení, které by mohl potřebovat. Právě tento přístup upevnil jejich vztah a dokázal, že Formule 1 může být nejen o boji, ale také o týmovém duchu a vzájemném respektu.
Mladý Lawson v rozhovoru opakovaně vyzdvihnul, jak moc pro něj Ricciardova laskavost znamenala. V prostředí, kde jde často o místa v týmu "na život a na smrt", nebývá samozřejmostí, že zkušený pilot takto vstřícně přivítá potenciálního konkurenta. Ricciardo však nejen že Lawsona neodsunul na vedlejší kolej, ale aktivně se snažil mu předávat cenné postřehy, a přispěl tak významně k jeho rychlému začlenění do týmu.
Celá situace rovněž ukázala, jak klíčovou roli hraje v dnešní Formuli 1 psychologie. Nejde jen o to udržet hlavu na trati, ale také o to umět se vyrovnat s nejistotou, tlakem a často nevyzpytatelným vývojem událostí. Právě zde může podpora zkušenějších kolegů znamenat zásadní rozdíl v tom, jestli se mladý pilot udrží v paddocku – či nikoliv.
Ricciardo, který je často označován za jednoho z nejlepších "team playerů" v pelotonu, tímto dal jasný signál, že skutečná velikost se neukazuje jen výsledky na trati, ale především charakterem mimo ni. Tento nezištný postoj ocenili i šéfové týmu, kteří si Ricciardovy lidské kvality velmi váží a věří, že svým přístupem pomáhá budovat pozitivní atmosféru napříč celým týmem.
Samotný Liam Lawson si díky „Ricciardově škole“ připsal několik skvělých výkonů, které mu nejenže zvýšily respekt mezi soupeři, ale také otevřely dveře k dalším šancím v budoucích sezonách. Zdá se tedy, že nejen výměny jezdců, ale především jejich spolupráce a vztahy tvoří podhoubí úspěchu v dnešním motorsportu.
Ať už Ricciardo zůstane ještě několik let nedílnou součástí Formule 1, nebo se jednou vydá jiným směrem, jeho odkaz v podobě přátelskosti a podpory mladých talentů bude v padoku rezonovat ještě dlouho.
