Ve světě formule 1 málokterý tým vyvolává takové emoce jako Alpine. Fanoušci se často přou, zda je vůbec možné, aby značka s tak bohatou historií a podporou jednoho z největších automobilových koncernů světa balancovala mezi štiplem geniality a chaosem. Poslední sezóny však tuto debatu rozdmýchaly do nových výšin, protože Alpine se v paddocku opět dostává do středu pozornosti – tentokrát však spíš kvůli svému tápání než kvůli vítězstvím.
Historie značky sahá hluboko do minulosti, až do slavné éry Renaultu, jehož úspěchy v šampionátu jsou stále legendární. Značka Alpine byla obnovena s velkými očekáváními, navíc podpořená gigantickou tovární základnou ve francouzském Enstone. Mnozí analytici a fanoušci věřili, že tahle transformační fáze povede k návratu mezi skutečnou elitu formule 1 – k titulům a pravidelným bojům o vítězství. Realita je však mnohem méně růžová a dramaticky odlišná, než si management a příznivci vozu představovali.
Během posledních let Alpine nejenže neudělal další krok vpřed, často dokonce spíš přešlapuje nebo mírně couvá. Výsledkem jsou spíše průměrné výkony, i když tým disponuje špičkovými zdroji, rozpočtem a zázemím. Zdá se, že kořenem problému je neustálá fluktuace ve vedení a absence jasného vize, která by spojila všechny části týmu do harmonického celku. Výměny na postech šéfů a technických ředitelů se staly téměř každoročním koloritem, což rozvoj a kontinuitu zásadně brzdí.
V aktuálním ročníku formule 1 Alpine bojuje spíše se spolehlivostí a konzistentním tempem než s konkurencí Mercedesu, Red Bullu či Ferrari. Přesto se ve startovním poli vždy najde několik pozitivních momentů – například práce mladého talentu Pierra Gaslyho, který v kabině působí jako svěží vítr a přináší do týmu novou energii. I přes jeho snahu a množství dat z testování se Alpine stále nemůže přiblížit stupňům vítězů.
Problémy se netýkají pouze vedení a technických rozhodnutí. Alpine často čelí i třenicím v komunikaci a spolupráci mezi továrnou a závodním týmem. Výsledkem je podivný mix nevyužitého potenciálu a promarněných šancí na bodovaná umístění. Jako by francouzská stáj přebírala to nejhorší z týmů s velkým rozpočtem – přílišnou byrokracii, rozhodovací paralýzu a zbytečně složité interní struktury.
I přesto není Alpine bez naděje do budoucna. Šéfové automobilky Renault, která je za projektem Alpine, dávají najevo, že s projektem F1 počítají dlouhodobě. V Enstone přibývá nové techniky, investují se miliony eur, rozšiřuje se výzkum a vývoj. Pokud dokáže vedení najít správnou rovnováhu mezi inovací a kontinuitou, nelze vyloučit, že Alpine jednou skutečně vystoupí z vlastní šedi a stane se tváří moderní formule 1.
Celý spor o Alpine tak slouží jako varovný i inspirativní příběh pro další týmy v šampionátu. Mít peníze, fabriku a slavnou minulost nestačí – bez odbornosti, stability a správné strategie lze snadno sklouznout z role inovátora do polohy přechodně „nejhoršího nejlepšího“ týmu v historii F1. Fanouškům však nezbývá než doufat, že francouzská odvaha a touha po vítězství brzy pohnou tým správným směrem.
