Ve světě Formule 1 je jméno Niki Lauda synonymem pro odvahu, technickou převahu a neústupnou touhu po vítězství. Tři mistrovské tituly, dramatické návraty na závodní okruh i zažité tragédie přidaly Laudovi status legendy. Málo se však mluví o dvou zásadních vozech, které nejen definovaly jeho kariéru, ale zároveň formovaly vývoj celého motorsportu. Přiblížíme si teď tyto dva revoluční monoposty, které inženýrským umem změnily běh Formule 1.
Prvním z těchto strojů je Ferrari 312T, se kterým Lauda dosáhl svého prvního mistrovského titulu v roce 1975. Tento vůz byl skutečným zjevením své doby, zásadní byl však zejména převratný příčný převodový systém. Zatímco soupeři se potýkali s nestabilitou i přetížením zadní nápravy, Ferrari pod vedením inženýra Maura Forghieriho přišlo s geniálním technickým řešením, které snížilo těžiště vozu a výrazně zlepšilo rozložení hmotnosti. Lauda, proslulý svým analytickým přístupem, dokázal tento potenciál maximálně využít a pod jeho rukama se zrodila vítězná mašina.
Zásluhou těchto technologií získalo Ferrari během sezony 1975 dominantní náskok. Přesnost řízení, lepší ovladatelnost v zatáčkách i vyšší rychlost na rovinkách znamenaly, že soupeři jako McLaren nebo Brabham začali urychleně hledat odpovědi. Příčný převodový systém Ferrari se stal inspirací pro celou generaci konstruktérů a navždy změnil pohled na uspořádání monopostů Formule 1. Lauda o voze 312T říkal, že „rozuměl každému centimetru“, což ve spojení s jeho perfekcionismem dalo vzniknout jedné z nejúspěšnějších kombinací v celé historii šampionátu.
O několik let později se Lauda zapsal do historie podruhé – tentokrát s vozem Brabham BT46B, proslulým inovativní technologií „fan car“. Tento legendární vůz z dílny konstruktéra Gordona Murraye využíval velký ventilátor (fan), který generoval na zadní nápravě podtlak a tím dosahoval bezprecedentní přilnavosti k vozovce. I když BT46B odjel pouhý jediný závod (VC Švédska 1978), kde Lauda triumfoval, jeho technologie byla natolik revoluční, že byla ihned po závodu zakázána - soupeři nedokázali najít odpověď a FIA rychle zasáhla v zájmu zachování férovosti.
Niki Lauda však s tímto „fan vozem“ dokázal ukázat, že inovace jsou ve Formuli 1 klíčem k úspěchu. Technologie Brabhamu BT46B předznamenala éru extrémního hledání přilnavosti a aerodynamických triků, které vidíme v F1 dodnes. Mnozí odborníci označují tento experiment za předchůdce pozdějších „ground effect“ monopostů, které dominovaly počátku 80. let.
Co spojovalo oba průkopnické vozy? Nešlo pouze o inženýrskou brilanci a neotřelá řešení, nýbrž také o Laudu samotného. Ten byl vždy ochoten posouvat limity nejen techniky, ale i sebe sama. Precizní zpětná vazba, odvaha riskovat a schopnost ihned adaptovat nový styl jízdy byly klíčové pro maximální využití možností těchto revolučních monopostů.
Dědictví vozu Ferrari 312T i Brabham BT46B je v padoku patrné dodnes. Bez odvahy Laudy a jeho týmu by Formule 1 možná nikdy nezakusila tak rychlý technický pokrok, jaký předvedla v dramatických 70. letech. Každý fanoušek „královny motorsportu“, který v dnešních vozech obdivuje špičkové technologie a hledání limitů, ve skutečnosti vzdává hold i odkazu Nikiho Laudy – muže, který vepsal svůj technický rukopis do samotného srdce Formule 1.
